Onemocnění škrkavkami patří k nejčastěji diagnostikovaným parazitárním onemocněním. Zvláště u mláďat psů a koček se setkáváme s velmi těžkým průběhem tohoto onemocnění., které může vést až k úhynu. Mějme na paměti, že škrkavky psů a koček se mohou podílet na onemocnění člověka. V našich podmínkách se jedná o tři druhy škrkavek.

Osvětlení vývojových cyklů těchto parazitů nám jistě napoví, jak máme proti těmto červům postupovat a čeho se máme vyvarovat.

Škrkavka psí

Rozhodně nejčastější parazit psů. Kočky se tímto druhem nenakazí.

Velikostí jsou to pozoruhodní červi, samci dosahují 9-13 cm a samice dokonce 10-18 cm. Dospělci žijí v tenkém střevě, kde samice vylučují vajíčka, která se dostávají ve výkalech do vnějšího prostředí. Pro představu uvádím, že v 1 gramu trusu silně infikovaných zvířat je 10 000 až 15 000 vajíček a z každého z nich může teoreticky vyrůst nový parazitický červ.

Největší nebezpečí představují škrkavky pro štěňata přibližně do stáří 3 měsíců. Štěňata se nejčastěji nakazí v posledním trimestru gravidity, kdy se doposud „spící“ larvy zavrtané v orgánech a tkáních feny „probudí“ vlivem hormonálních změn a proniknou krevní cestou do placenty a provrtají se do jater plodů štěňat. Zde se postupně shromažďují a čekají na porod. Asi za 30 minut po porodu zahájí progresivní migraci do plic a již od 10. dne po porodu je nacházíme v žaludku a tenkém střevě štěňat, kde dorůstají v dospělé červy. Tímto transplacentárním způsobem se nakazí asi 95 % štěňat.

Druhým způsobem je tzv. galaktogenní přenos. Rafinovanost infekce je založena na průniku larev do mléčné žlázy a štěňata se nakazí během sání nejčastěji mezi 2. a 3. týdnem po porodu. Larvy se provrtají do střevních krevních kapilár, dorazí do jater, kde se provrtají do velkých cév a pohodlně „potrubní poštou“ se dopraví do plic. Po dozrání v plicích jsou vykašlávány a polykány do žaludku a tenkého střeva, kde dospívají.

Největší riziko tohoto onemocnění je pro štěňata do věku 3 měsíců. U psů starších jednoho roku nastupuje tzv. věková rezistence. Psi se sice nakazí larvami, které jsou zanášeny do různých částí těla (svaly, ledviny, játra, mozek apod.) a zde dlouhodobě přežívají a dále nepokračují ve svém vývoji.

Škrkavka kočičí

Všude přítomný kočičí parazit. U psů se nevyskytují. Koťata se nejčastěji nakazí larvami při sání mateřského mléka. U plodů koťat ( rozdílně od štěňat) nedochází k nitroděložní infekci.

U starších koček dochází k infekci po spolknutí zralých vajíček škrkavek nebo po pozření malých hlodavců, syrových orgánů či masa zvířat, kde perzistují infekční larvy.

Nutno zdůraznit, že u koček nedochází k věkové rezistenci a červi vždy dokončují svůj vývoj.

Škrkavka šelmí

Parazituje u koček i psů, méně častá.

Z pohledu parazitologa je vývojový cyklus jednoduchý. Larvy se uvolňují z pozřených vajíček se bez další migrace se uchytí v tenkém střevě, kde dospívají v 6 -10 cm dlouhé červy.

Onemocnění lidí

Toto onemocnění se odborně nazývá larvální toxokaróza. Kočky často zahrabávají trus do sypkého materiálu (záhony, květináče, pískoviště, kočičí záchody apod.). Takto kontaminované prostředí či potraviny jsou nejčastějším zdrojem infekce. Zvláště u malých dětí lze předpokládat i přímý kontakt s výkaly štěňat nebo koček. Lidé se nakazí pozřením vajíček škrkavek nebo infekčními larvami při pojídání pokrmů ze syrového masa zvířat nebo se provrtávají přímo kůží. Uvolněné larvičky putují do různých orgánů a tkání, kde se jejich vývoj přeruší. Larvální toxokaróza je u lidí poměrně častým onemocněním, které v našich podmínkách probíhá většinou bez klinických příznaků.

Avšak u přecitlivělých dětí jsou zjišťovány potíže, které se nejčastěji prezentují alergickou reakcí různého typu (uvádí se až několik stovek případů ročně).

Kočky a psy musíme pravidelně odčervovat

Moderní preparáty proti parazitům jsou pro zvířata bezpečné a jejich pravidelná aplikace by měla být naprostou samozřejmostí pro všechny chovatele. Pasty, gely a sirupy se používají hlavně pro mláďata, tablety pro starší jedince. Přípravky na kůži jsou dražší, a proto je doporučujeme v těch případech, kdy aplikace tablet činí potíže.

Jak na to?

Štěňata odčervujeme společně s matkou mezi 10. – 14. dnem po porodu, dále ve dvoutýdenních intervalech až do věku 3 měsíců. Mezi 3. až 6. měsícem stáří aplikujeme léky 1x měsíčně, poté 1x za 3 měsíce až do stáří jednoho roku. Dospělé psy odčervujeme preventivně 2x ročně. Pro dospělé psy lze doporučit i jinou alternativu, a to pravidelné parazitologické vyšetřování trusu 2x ročně s následnou léčbou pouze při pozitivním nálezu. 

Koťata léčíme poprvé ve stáří 3 týdnů. Dále postupujeme obdobně jako u štěňat, avšak dospělé kočky, které loví myši, odčervujeme nejméně 4x ročně.

Pokud zodpovědný chovatel pravidelně odčervuje, včasně odklízí výkaly a krmí pouze vařeným nebo granulovaným krmivem, chrání tím nejen zvířata, ale i své blízké.

Problémem stále zůstává poněkud laxnější a nepravidelná péče o kočky a též problematika toulavých zvířat.

MVDr. Karel Babíček