Odčervujeme proti dvěma skupinám červů - plochým a oblým.

Toxokaróza - napadení škrkavkami

Nejčastějším a nejnebezpečnějším oblým červem je škrkavka.

Toxokaróza, neboli napadení zvířete škrkavkami je parazitóza, která se vyskytuje až u 90% štěňat a koťat. U mladých zvířat dospělci parazitují zejména v tenkém střevě. Jinak je tomu u dospělých psů, kde parazit ve formě larviček je lokalizován do orgánů. Výskyt škrkavek u koček závisí na způsobu života, zvířata chovaná pouze v bytě jsou nakažená méně často než volně se pohybující a toulavé kočky. Na rozdíl od psů se u dospělých koček běžně vyskytují škrkavky ve střevě stejně jako larvální stádia v orgánech.

K nakažení dochází různými cestami. Štěňata se většinou rodí infikovaná škrkavkami. Dochází k tomu tak, že larvičky v orgánech feny se v poslední třetině březosti uvolní do krve a pronikají přes placentu do plodů. Zbývající dále cirkulují v krevním oběhu matky a po porodu jsou vylučovány asi 3 týdny mlékem. S každým napitím jsou tedy štěněti dodávány další parazité. Koťata se sice rodí prostá škrkavek, ale larvičky rovněž přechází do mléka a dochází tak k nakažení sajících koťat. Nejčastějším zdrojem infekce je u dospělých zvířat nakažení vajíčky, která jsou vylučována trusem koček a psů. Vajíčka jsou rozptýlena v prostředí a mohou po několik let nakazit nejen domácí mazlíčky, ale i hospodářská a volně žijící zvířata. Tak jsou dalším zdrojem infekce jak pro psy a kočky, tak i pro lidi, protože larvičky škrkavek se usazují v orgánech a svalovině hospodářských zvířat a po pozření syrového nebo málo tepelně opracovaného masa psem, kočkou nebo člověkem se v nich dále vyvíjí.

Škrkavky nejvýrazněji poškozují mláďata. Většinou dochází k nakažení všech mláďat ve vrhu. Škrkavky ještě před dosažením tenkého střeva migrují orgány nového hostitele. Po nakažení pronikají do jater, pak do plic odkud jsou vykašlány a zpětně polknuty. Teprve pak ve střevě dospívají. Škrkavky vylučují neurotoxin ascaridin,na které reaguje nervová soustava křečemi až ochrnutím. Silnější infekce mohou způsobit i úhyn mláděte.

Vajíčka škrkavek jsou ve vnějším prostředí velmi odolná, vydrží na vlhkých místech infekceschopná až po dobu 3 let. Vyskytují se v půdě zahrádek, na pískovištích atd. Nejčastěji dochází tedy k nakažení jednak malých dětí a jednak zahrádkářů a zemědělců. Larvy napadají a poškozují orgány, např. plíce, játra, ledviny, mozek či oči. Ve velkém množství případů však toto onemocnění nemá dramatický průběh, nejvíce ohroženi jsou lidé s nekvalitní imunitou, popř. děti. Při hrách a mazlením se se zvířaty je však riziko infekce malé, protože i pokud dojde k přichycení vajíčka škrkavky na srst zvířete, dochází velice brzy k jeho vyschnutí a inaktivaci, aniž by došlo k vyvinutí se karvy, neboť vajíčko není chráněno hlínou, pískem apod. jako je tomu ve volné přírodě.

Proti parazitům je možné bojovat pomocí odčervování. Štěňata by měla být poprvé odčervena společně s matkou 10 – 14 dní po porodu. Pokud není uvedeno na příparavku zvláštní dávkování opakujeme aplikaci pasty každých 14 dní až do stáří 3 měsíců. U koťat postupujeme obdobně, ale první ošetření provedeme ve 3 týdnech. Do stáří 1 roku je výskyt škrkavek nejčastější, proto opakujeme léčbu každé 3 měsíce. U dospělých psů je vhodné pravidelné vyšetření trusu každého půl roku a antiparazitární léčba při pozitivním nálezu. Dospělé volně se pohybující kočky je vhodné odčervovat 1 x za 3 měsíce.
 

Tasemnice psí

Nejčastějším plochým červem je tasemnice psí. 

Tasemnice potřebují narozdíl od škrkavek ke svému vývoji mezihostitele. To bývají nejčastěji např. myš, králík, skot, prase, ale také ryby nebo blechy. V nich sídlí zárodky tasemnic, nejčastěji v tělních dutinách, orgánech či svalovině. Pes se nakazí především zkrmováním syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa, popř. vykusováním si blech. Většina tasemnic vylučuje články svého těla a vajíčka v trusu psa. Články je možné spatřit pouhým okem jako zrna podobná semínkům okurky  a to buď v trusu nebo přilepená na chlupy v okolí řitního otvoru. Tyto články se mohou i aktivně pohybovat.

MVDr. Barbara Lenská